Česká provincie
Kongregace sester sv. Cyrila a Metoděje

ThDr. Reginald M. Dacík OP

Studia

Narodil se 21. ledna 1907 v Uherském Brodě. Po studiích na arcibiskupském gymnáziu v Praze-Bubenči byl roku 1925 přijat do ročního noviciátu bratrů dominikánů v Olomouci, kde na řádovém učilišti absolvoval v následujících letech 1926 – 1929 studia teologie a filozofie, završená roku 1929 studijním pobytem na Collegio Angelico v Římě. V tamější bazilice Sancta Maria supra Minerva byl roku 1931 vysvěcen na kněze.

Působení

Po dosažení doktorátu z teologie (1933) se vrátil do Olomouce, kde se až do roku 1950 věnoval činnosti profesorské, překladatelské, redaktorské, publikační, přednáškové a pastorační; tuto činnost přerušil jen v letech 1940 – 1946, kdy byl ustanoven převorem dominikánského kláštera u svatého Jiljí v Praze. Poněvadž na něj komunistická vláda v březnu 1950 vydala zatykač, pokusil se Dacík o ilegální přechod hranic, avšak neúspěšně. Byl zatčen a souzen ve vykonstruovaném procesu. 16. srpna 1951 byl vynesen rozsudek, kterým byl podle § 241 obviněn z velezrady a špionáže a odsouzen k trestu smrti, zmírněném na 19 let vězení. Po propuštění z vězení na amnestii prezidenta Antonína Novotného (1960) byl zaměstnán v n. p. Fruta Uherský Brod jako dělník.

Duchovní vůdce sester CM

V roce 1965 začal působit na Velehradě jako duchovní správce stojanovské komunity Kongregace sester svatých Cyrila a Metoděje. V roce 1974 mu byl odňat státní souhlas k vykonávání kněžské služby a vrátil se do rodného domu v Uherském Brodě (kde po krátkodobém obnovení státního souhlasu příležitostně vypomáhal v pastoraci a současně budoval knihovnu pro potřeby dominikánského řádu působícího v ilegalitě), svými přednáškami a promluvami seznamoval sestry se závěry II. vatikánského koncilu a přispíval tak k pokoncilní obnově kongregace. V těžkém období náboženské nesvobody se Dacík sestrám věnoval také jako zpovědník, duchovní vůdce, exercitátor, laskavý rádce a obětavý pomocník. Přestože byla Dacíkova činnost mezi sestrami násilně přerušena, zanechalo jeho učení v kongregaci nesmazatelnou stopu, na niž později navazovaly i další osobnosti, jako například Jiří Vícha OFM Cap. Řadu svých děl dokončil Dacík až po svém odchodu z Velehradu. A poněvadž on sám nesměl po roce 1974 sestry navštěvovat, jezdily sestry za ním do Uherského Brodu.

Závěr života

Roku 1984 se jeho zdravotní stav prudce zhoršil, a tak odešel do Kněžského charitního domova na Moravec, kde 21. dubna 1988 po těžké nemoci zemřel. Posledního rozloučení v olomoucké katedrále a uložení do místního řádového dominikánského hrobu se 28. dubna 1988 kromě členů dominikánského řádu, rodiny a přátel zúčastnilo i velké množství církevních představitelů, kněží a sester cyrilometodějek.